Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Dvě desítky dětí z naší základní školy prožily společně týden plný dobrodružství, her a vyrábění. Druhý prázdninový týden totiž škola zorganizovala pro děti 1. a 2. třídy příměstský tábor. Každé ráno v 8 hodin se děti vyzbrojeni malým baťůžkem se svačinou a dobrou náladou, rozloučily s rodiči a utíkaly za svými kamarády. A program byl vskutku pestrý. Soutěživé hry, hry pohybové, či míčové v okolí školy a na školním hřišti, nechyběly výlety do nedalekého lesíku s úkoly cestou, hledání ukrytého pokladu nebo stavění obydlí pro lesní skřítky. Děti čekal také výlet do nedaleké ZOO v Hodoníně, kde je čekalo překvapení v podobě čerstvě narozených tygříků, chundelatých mláďat plameňáků nebo malých klokánků bezpečně ukrytých ve vacích svých maminek.
Ve chvilkách odpočinku si mohly děti zahrát některou ze stolních her nebo vyrábět u stolečků.
A poslední táborový den? Ten byl v duchu opékání špekáčků u táboráku, vyhodnocování a předávání pamětních listů.

Foto a text Ivana Kozmanová
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 797 zobrazení
  • 0
  • 00
V úterý 27. června prvňáci obdrželi zprávu, kterou jim poslal sám Otec Fura. Vyzval děti k dobrodružné cestě lesem, na jejímž konci je čekal poklad. A tak se vydali po vyznačené trase vstříc dobrodružství. Po cestě je čekaly úkoly, které prověřily nejen jejich fyzickou kondici, ale i důvtip a znalosti. Za splněné úkoly děti získávaly klíče, o které se celou cestu staral klíčník. A tak si zacvičily podle pokynů Otce Fury, složily puzzle, hádaly hádanku, vytvářely sousoší, vyluštily tajnou zprávu. Na konci trasy už na ně čekal Paklíč se zamčeným pokladem. A protože všechny děti pracovaly jako tým, spolupracovaly, pomáhaly si a získaly všechny klíče, nebyl problém poklad odemknout.
Za přípravu tohoto dobrodružného dopoledne, které se všem velice líbilo, děkujeme paní učitelce Petře Pokorné a studentům 7. G z MěVG.
Dík také patří paní učitelce Bronislavě Černé za střežení pokladu a poskytnutí zázemí na konci cesty.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2017
  • 242 zobrazení
  • 0
  • 00
V pondělí 19. června 2017 se vypravili žáci 2. A a 2. B na ornitologickou exkurzi k mokřadu nedaleko Krumvíře. Byli pozváni Marií Kotasovou Adámkovou, doktorandkou Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, bývalou studentkou klobouckého gymnázia. Již druhým rokem kroužkuje a pozoruje v této lokalitě ptáky.
Krumvířský mokřad se stává velice atraktivním domovem mnoha druhů ptáků od pěvců, přes brodivé, vodní až po dravce. Dostatek potravy je tu pro všechny. Pochopitelně jsou zde také obojživelníci. Viděli jsme například skokany zelené. Ale bydlí tu i jiné druhy žab a čolci. Voda poskytuje bohatý stůl také rostlinám a různým vodním živočichům či hmyzu. Naší malé Evičce se podařilo vylovit plovatku bahenní – vodního šneka. Nad hladinou se vznášely obrovské vážky a okolo se ozývali cvrčci. Nepříjemným hmyzem jsou pro všechny blízké obyvatele komáří hejna. Z pochopitelného důvodu tedy není mokřad u místních v oblibě. Avšak z hlediska zachování původní přírody a druhové pestrosti ptáků je toto místo naprosto unikátní.
Překvapilo nás Maruščino tvrzení, že v celé České republice žije pouhých třicet kusů chráněného bukače, patřícího mezi volavkovité. V Krumvíři na mokřadu hnízdí hned dva páry. Další pár byl nalezen v těšanských rákosinách. Tento pták je velice plachý, a proto jej můžeme odhalit jen sluchem. Jeho typické hluboké „houkání“ by si z jara v podvečer mohl každý snadno splést třeba se sovou. My jsme v pondělí ráno neměli to štěstí, zato nám nad hlavami trylkovala pěnice černohlavá, sýkorka a rákosníci.
Na provizorním stanovišti se pod velkým deštníkem choulili další tři výzkumní pracovníci. Nejprve se nás ujal Kryštof Horák, student téhož přírodovědeckého oboru. Nechal nám kolovat různě velké kroužky. Vysvětlil, co se z nich dá vyčíst a z látkového pytlíku vylovil drobného ptáčka. Sledovali jsme, jak ho měřil posuvným měřítkem a jak ho obratně strčil hlavou dolů do černého plastového kelímku. Rákosníčkovi koukal jen ocas a nožky. I když byl hlavou dolů, vůbec neprotestoval. Myslel si, že je noc, a tak ho mohli v klidu zvážit. Něco málo přes dvanáct gramů. Každý údaj se pečlivě zapisuje, ptákům se odebírají vzorky krve a spermatu. Kryštof přesně ví, které má vytrhnout letkové pero, ještě nějaké chmýří z podbřišku a materiál na zimní vyhodnocování je připraven.
Důvodů pro sběr dat je hned několik. Mezi nimi i stresové faktory. To se dá zjistit mimo jiné také z hustoty per. Že není kondice ptáků samozřejmostí, jsme se přesvědčili hned záhy. Odchycená sýkora modřinka měla řídké opeření, vytrhaná pera a na hlavě lysinu. Důvody takového stavu mohou být různé, jak nám vyložil Lukáš Bobek, doktorand z téhož ústavu botaniky a zoologie. Mohla být třeba někým napadena a jen o vlásek uniknout smrti. Lukáš nechal děti sýkorku pohladit a vypustit.
Dětské oči se však rozzářily při pohledu na slavíka modráčka. Skutečně má modrou náprsenku, jako by měl bryndák s bílou tečkou uprostřed. Tento fešák vlákal do sítě i samičku. Ta je naopak nenápadná, i děti věděly proč. Chrání tak své hnízdo před škůdci. Obětavě vytvoří hnízdní nažinu. Je to holá kůže na břiše. Sama si před snůškou vytrhá pírka, aby mohla potomstvo lépe zahřívat. Do svého hnízda naklade deset až dvanáct vajíček. Dospělého věku se však dožije jen jeden či dva osamělí mohykáni.
Ještě se podívat, jak se ze sítí pták vyprostí, a pak už hurá pěšky do Klobouk. Rozloučili jsme se a věříme, že se s našimi lektory nevidíme naposledy. Věnovali nám spoustu času a nabyli nás zajímavostmi.
Za to jim moc děkujeme.
Dagmar Hrádková
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2017
  • 164 zobrazení
  • 0
  • 00
Stejně jako v minulém roce, i letos se družstvo páťáků z naší školy pilně připravovalo na dopravní soutěž mladých cyklistů pod vedením Mgr. Jany Petrášové. Z několika vybraných žáků bylo sestaveno čtyřčlenné družstvo ve složení Alena Hájková a Karolína Trlicová z 5. A a Tomáš Doležal s Tomášem Nováčkem z 5. B. Základní - okrskové kolo se konalo v Hustopečích v pátek 5. května za účasti 12 družstev v naší kategorii. Toto dopravní hřiště jsme měli „zmáknuté“, protože sem jezdí naši čtvrťáci pravidelně 2 krát za školní rok na dopravní výuku a s nimi letos jeli na přípravu také členové soutěžního družstva. Příprava se nám vyplatila, neboť jsme v okrskovém kole zvítězili a tím pádem jsme postoupili do kola okresního, které se letos shodou okolností konalo také v Hustopečích. To byla pro nás jistě velká výhoda. Nemuseli jsme se seznamovat s novým hřištěm, věděli jsme, kde se pojede jízda zručnosti, už jsme také znali zkoušející na zdravovědu a věděli, kde budeme psát test ze znalostí dopravních předpisů a práce s mapou jsme se také nebáli. Nicméně nám bylo jasné, že v tomto kole se utkáme s družstvy, které se v předchozím kole umístili na prvních třech místech v oblastních kolech soutěže. Konkurence bude tedy nesporně vyšší. Jaké bylo proto naše překvapení, když se nám podařilo i toto kolo vyhrát a postoupit jako jediní v okrese ve své kategorii do krajského kola v Brně. Tam jsme vyrazili v úterý 30. 5. se smíšenými pocity strachu i radosti. Už cestou autobusem jsme pilně opakovali své znalosti ze zdravovědy, protože té jsme se báli asi nejvíc. Teď totiž nepůjde jen o teoretické znalosti, ale budeme vše muset umět také zvládnout prakticky a při tom budou figuranti namaskovaní tak, jako by měli skutečný úraz. Dokonce poteče krev – jen abychom při tom sami neomdleli. A to už nemluvíme o síle našich soupeřů – samí vítězové okresních kol! Hřiště jsme si proto raději cvičně projeli už týden před soutěží. Je v Brně v Pisárkách a je moc pěkné – velké a z větší části zastřešené, což při letošním horkém počasí byla velká výhoda. Před startem celé soutěže už vládlo napětí, učitelé dávali poslední pokyny, soutěžící procházeli překážky na jízdě zručnosti, dolaďovaly se poslední instrukce.
A už je tu start. Naše družstvo začíná na jízdě zručnosti a jsme hned první, protože máme čísla 1, 2, 3 a 4 (stejně jako na okresním kole v Hustopečích – snad nám stejná čísla přinesou štěstí). No, nějaké chybky byly, ale snad to nebude tak zlé. Následuje obávaná zdravověda – a ejhle, dobrý. Průběžně jsme na druhém místě, ale jsou před námi ještě tři disciplíny a soupeři nám dýchají na záda. Jdeme na testy a práci s mapou. Trošku jsme obojí pokazili, ale zatím se držíme na třetí příčce. Družstvo z Lužic je jen 5 trestných bodů za námi. Zbývá poslední – královská – disciplína a tou je jízda na dopravním hřišti podle pravidel silničního provozu a se šesti zastávkami na stanovištích, která musíme projet v čase 5 minut. Snad vše vyjde. Jsme napnutí, jak to dopadlo. A už se běžíme podívat na výsledkovou listinu. Huráááááá, uhájili jsme si třetí místo v kraji. To je úžasné a hlavně nečekané! Do celostátního kola sice postupuje jenom první družstvo, ale to nám radost nekalí. Splnili jsme heslo, které pro tuto soutěž zavedla už minulá parta, která se také dostala až do kraje jako my – „Hlavně nebýt poslední“. Jde se oslavovat. Jak?
Tradičně - velkou zmrzlinou, tentokrát ve Vaňkovce. Už se těšíme na další ročník.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 222 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

8. června 2017

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama