Název

Druháci na odchytu ptáků

Popis

V pondělí 19. června 2017 se vypravili žáci 2. A a 2. B na ornitologickou exkurzi k mokřadu nedaleko Krumvíře. Byli pozváni Marií Kotasovou Adámkovou, doktorandkou Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, bývalou studentkou klobouckého gymnázia. Již druhým rokem kroužkuje a pozoruje v této lokalitě ptáky.
Krumvířský mokřad se stává velice atraktivním domovem mnoha druhů ptáků od pěvců, přes brodivé, vodní až po dravce. Dostatek potravy je tu pro všechny. Pochopitelně jsou zde také obojživelníci. Viděli jsme například skokany zelené. Ale bydlí tu i jiné druhy žab a čolci. Voda poskytuje bohatý stůl také rostlinám a různým vodním živočichům či hmyzu. Naší malé Evičce se podařilo vylovit plovatku bahenní – vodního šneka. Nad hladinou se vznášely obrovské vážky a okolo se ozývali cvrčci. Nepříjemným hmyzem jsou pro všechny blízké obyvatele komáří hejna. Z pochopitelného důvodu tedy není mokřad u místních v oblibě. Avšak z hlediska zachování původní přírody a druhové pestrosti ptáků je toto místo naprosto unikátní.
Překvapilo nás Maruščino tvrzení, že v celé České republice žije pouhých třicet kusů chráněného bukače, patřícího mezi volavkovité. V Krumvíři na mokřadu hnízdí hned dva páry. Další pár byl nalezen v těšanských rákosinách. Tento pták je velice plachý, a proto jej můžeme odhalit jen sluchem. Jeho typické hluboké „houkání“ by si z jara v podvečer mohl každý snadno splést třeba se sovou. My jsme v pondělí ráno neměli to štěstí, zato nám nad hlavami trylkovala pěnice černohlavá, sýkorka a rákosníci.
Na provizorním stanovišti se pod velkým deštníkem choulili další tři výzkumní pracovníci. Nejprve se nás ujal Kryštof Horák, student téhož přírodovědeckého oboru. Nechal nám kolovat různě velké kroužky. Vysvětlil, co se z nich dá vyčíst a z látkového pytlíku vylovil drobného ptáčka. Sledovali jsme, jak ho měřil posuvným měřítkem a jak ho obratně strčil hlavou dolů do černého plastového kelímku. Rákosníčkovi koukal jen ocas a nožky. I když byl hlavou dolů, vůbec neprotestoval. Myslel si, že je noc, a tak ho mohli v klidu zvážit. Něco málo přes dvanáct gramů. Každý údaj se pečlivě zapisuje, ptákům se odebírají vzorky krve a spermatu. Kryštof přesně ví, které má vytrhnout letkové pero, ještě nějaké chmýří z podbřišku a materiál na zimní vyhodnocování je připraven.
Důvodů pro sběr dat je hned několik. Mezi nimi i stresové faktory. To se dá zjistit mimo jiné také z hustoty per. Že není kondice ptáků samozřejmostí, jsme se přesvědčili hned záhy. Odchycená sýkora modřinka měla řídké opeření, vytrhaná pera a na hlavě lysinu. Důvody takového stavu mohou být různé, jak nám vyložil Lukáš Bobek, doktorand z téhož ústavu botaniky a zoologie. Mohla být třeba někým napadena a jen o vlásek uniknout smrti. Lukáš nechal děti sýkorku pohladit a vypustit.
Dětské oči se však rozzářily při pohledu na slavíka modráčka. Skutečně má modrou náprsenku, jako by měl bryndák s bílou tečkou uprostřed. Tento fešák vlákal do sítě i samičku. Ta je naopak nenápadná, i děti věděly proč. Chrání tak své hnízdo před škůdci. Obětavě vytvoří hnízdní nažinu. Je to holá kůže na břiše. Sama si před snůškou vytrhá pírka, aby mohla potomstvo lépe zahřívat. Do svého hnízda naklade deset až dvanáct vajíček. Dospělého věku se však dožije jen jeden či dva osamělí mohykáni.
Ještě se podívat, jak se ze sítí pták vyprostí, a pak už hurá pěšky do Klobouk. Rozloučili jsme se a věříme, že se s našimi lektory nevidíme naposledy. Věnovali nám spoustu času a nabyli nás zajímavostmi.
Za to jim moc děkujeme.
Dagmar Hrádková

Nastavení